Naučné stezky obecně

Naučné stezky obecně

Naučná stezka (zkratka: NS) je druh venkovní značené turistické trasy, seznamující návštěvníky s přírodovědnými či kulturními zajímavostmi okolí. Od běžné turistické trasy se zpravidla liší sérií informačních tabulí rozmístěných na jednotlivých zastaveních po trase naučné stezky. Základním typem je naučná stezka pro pěší, ale vznikají naučné stezky cyklistické, vodácké, pro běžkové lyžaře atd.
Image
Naučné stezky nejčastěji čítají kolem 10 až 15 zastavení a jejich délka dosahuje několika kilometrů. Ovšem některé stezky jsou dlouhé pouhých několik set metrů (např. 800metrová NS s 11 zastaveními ve Valašském Meziříčí, upravená pro paraplegiky a rodiny s kočárkem) či naopak 15 a více kilometrů (např. Hřebečské důlní stezky 70 km).
Většina stezek je vybavena rozměrnými informačními tabulemi, na nichž bývá uvedeno pořadové číslo zastávky, popis zajímavostí daného místa, často i s ilustracemi, někdy také mapka stezky s vyznačením dalších zastávek. Výstavba a údržba takových tabulí není levná, náklady na zřízení běžné naučné stezky dosahují stovek tisíc korun a více. Značným problémem je vandalismus a mnozí zřizovatelé nepočítají ani s omezenou životností danou přírodními vlivy. Popisy k některým naučným stezkám jsou šířeny také jako brožury či letáky (turistická informační centra) a běžně zveřejňovány na internetu. Naučné stezky jsou nejčastěji zřizovány v přírodním prostředí. Seznamují návštěvníky s fungováním krajiny, výskytem vzácných či zajímavých druhů rostlin a živočichů, s pozoruhodnými geologickými jevy apod. Jiné naučné stezky přibližují zajímavosti o lidových stavbách, archeologických nalezištích, technických památkách či historii měst. Naučné stezky, které se zaměřují na jeden určitý jev (např. historická důlní díla, rybníkářství), lesnictví, dendrologie, lze označit jako tematické naučné stezky.

Systém turistického značení

Rozlišujeme 3 druhy turistického značení:
  • pěší značení
  • lyžařské značení
  • cykloznačení
Pěší značení
Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit. Pásová značka tedy tvoří čtverec o rozměrech 10x10 cm.
V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku. Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky. Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu. Tzv. naučné stezky se značí pásovými i místními značkami nebo speciálními značkami naučné stezky.
Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami. Z tabulky se dozvíte název místa, popř. jeho nadmořskou výšku, směrovky informují o kilometrových vzdálenostech k dalším cílům na trase.

Lyžařské značení
Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý. Lyžařské směrovky mají podkladovou barvu také oranžovou.

Cykloznačení
V České republice se používají dva základní druhy značení – silniční a terénní. Převažuje silniční značení, které se používá na většině značených cyklotras. Terénní značení se používá hlavně v horských oblastech a špatně přístupných místech vhodných jen pro horská kola (MTB).
Silniční značení
Značky mají žlutou pokladovou barvu a jsou označeny symbolem kola. Trasy jsou značeny čísly nebo logy a mohou být doplněny i piktogramy. Značky jsou součástí dopravního značení a jsou tří typů:
Směrová tabulka IS21  a  směrová tabule IS19
Značky obsahují kromě čísla trasy také názvy cílů a vzdálenosti k nim.
Horní řádek uvádí koncový cíl a na každém rozcestí se jeho název na každém rozcestí stále opakuje. U dálkových tras se v horní řádce uvádí významný cíl ve vzdálenosti kolem 25-35 km, takže se na trase po ujetí této vzdálenosti změní na následující významný cíl. 
Dolní řádek uvádí název následujícího rozcestí.

Orientace po značených trasách
Značené trasy vždy vedou z jednoho místa do druhého a netvoří okruhy. Výjimkou mohou být některé tematické trasy značené logy, které někdy okruhy vytváří.
Začátek a konec trasy je označen koncovou značkou, a rozcestí je vyznačeno vždy pomocí směrových tabulí IS19. Rozcestím se rozumí místo, kde trasa začíná (končí) a každé křížení dvou a více značených tras, případně odbočka ke kulturní nebo turistické zajímavosti.
Aktuální síť značených cyklotras najdeme v edici tištěných map KČT nebo na internetové mapě mapy.cz, kam KČT zasílá pravidelně změny v síti značených tras.
Při jízdě po značených trasách je dobré mít představu, kam chceme dojet, naplánovat si cestu a zjistit, jaké trasy můžeme využít. Osvědčený způsob je trasu si naplánovat na internetové mapě mapy.cz a mapu i itinerář si můžeme vytisknout, nebo exportovat do GPS. Vždy je ale vhodné mít sebou na trase i tištěnou mapu (nejlépe vydanou KČT, kde jsou aktuální značené trasy). Při nákupu map si vždy vyžádáme nejnovější vydání mapy.
Pokud narazíme při jízdě na trasu označenou tabulkami IS21 a nemáme sebou mapu ani GPS, musíme jet po trase do následujícího rozcestí, kde se zorientujeme a dozvíme se, kam která trasa vede. Na významných místech najdeme i nástěnné venkovní mapy.
Trasy značené čísly
Značená síť cyklotras používá jedno až čtyřmístná čísla podle důležitosti tras.

Naučné stezky v Česku

Za první naučnou stezku na území Československa byla dlouho označovaná naučná stezka Medník, od železniční zastávky Petrov a Posázavské stezky na vrch Medník. Autorem jejích textů byli Jan Čeřovský a Miloš Homoláč, naučné tabule se věnovaly nejen floře a fauně rezervace Medník, ale i řece Sázavě a geologické stavbě říčního kaňonu či trati Posázavského pacifiku. Byla zřízena po vzoru „některých evropských států“ Státní ochranou přírody k jarním „dnům ochrany přírody“ 1965 a zpočátku byla míněna „spíše jako určitý pokus“. Byla značena zeleným kruhem s bílým středem (odbočení bílou šipkou se zeleným orámováním), v roce 1980 byla rekonstruována a přeznačena standardními značkami naučné stezky a pak ještě jednou rekonstruována roku 2009.
Dnes již víme, že nejstarší naučná stezka vznikla jinde, byla to v roce 1941 Köglerova naučná stezka vybudovaná v severní části Lužických hor, u Krásné Lípy. Byla obnovena a je funkční dodnes.
Symbolem používaným v České republice k vyznačení naučné stezky je šikmý zelený pruh ve čtvercovém bílém poli. U informačních tabulí je značka doplněna oranžovým číslem stanoviště. Pro značení se používají podobné zásady jako pro pásové turistické značení v Česku a na Slovensku, ale protože naučné stezky jsou zřizovány nejrůznějšími subjekty, způsob značení se liší, přičemž kvalita údržby někdy vybočuje z někdejšího standardu.
Protože jen menší část stezek je zřizována ve spolupráci s Klubem českých turistů a protože budování naučných stezek není v ČR nijak centrálně řízeno ani povinně evidováno, lze jejich počet jen odhadovat. Karel Drábek v roce 2005 odhadoval počet stezek na 400, některé však měly značení a panely neudržované, někdy nepoužitelné. Od té doby mnohé NS zanikly a vznikly jiné.
Česká spořitelna vydala v roce 1982 brožuru Učebny pod širým nebem - Stručný průvodce po naučných stezkách státní ochrany přírody v ČSR. Je v ní stručně zpracováno 60 naučných stezek.
 
csenpl