Hukvaldy jsourodištěm Leoše Janáčka.oblíbenou turistickou oblastí.rodištěm Jana Václava Sládka.obcí plné zajímavých památek.krajem lišky Bystroušky.místem, kde se pečou tzv. hukvaldské lopaťáky.nádherné!příroda.skvělé pro vyjížďky na kole.

„Tož jsem zase v té krásné zdejší krajině.

To bychom šli oborou, daňci vlevo vpravo – krásné rovné cesty na dvě hodiny!

A šli bychom chodníčkem k lázním a k řece Ondřejnici, měkký vysýpaný chodník a voda šplouchající a v ní rybiček vzácných. A šli bychom bílou silnicí na Měrkovice a tři krásné vrchy Ondřejníky, jednou tak vysoké jako kopce Písecké, by se udiveně dívaly. A šli bychom do mého lesa, a z vrcholku rozhled na půl světa valašského a lašského! …“

Leoš Janáček
(světově uznávaný hudební skladatel, pedagog, teoretik, folklorista, spisovatel, sbormistr, dirigent, organizátor hudebního života a hukvalský rodák)

Již od vstupu do hukvaldské obory je člověk veden staletými lipami lemujícími cestu, jež se zavrtává do zeleného průsvitu. Je to jiné než v obyčejném lese, kde jeho nepřehlednost nutí k bloudění ze stínu do světla, kde stálý šum stromů je rušen jen přišlápnutou větvičkou v mechovém podnoží, tlukotem vlastního srdce, zatajeným dechem a pokřikem sojky.

Les a obora, vzájemný úkaz schopnosti přírody, ale přece jen v rozdílném pojmu přírody a člověka.

Hukvaldské lípy tu přežily svůj zlatý věk, přežily duby, buky, habry, kaštany i olše. Dub se vyvrátí, buk se položí, kaštan se rozpadne, jen lípa se zhroutí a její poslední cestu posvěcují světlušky.

Kdyby poutník postál a dlaní pohladil její vrásčitý bok, zašuměla by povzdechem a pohlazení by vrátila do lidského povědomí. Nečaruje, jen probouzí lidskou citlivost.

Jan Václav Sládek
(malíř, grafik, spisovatel, pedagog a hukvaldský rodák)